Obrázek

 

Články / Lednová Francie

Fotka

Savojské Alpy - Courchevel 01/2010,
aneb proč si neprotáhnout křídla v zimě.

4. 3. 2010 / Lenka a Michal Maškovi




Přátelé, kamarádi, paraglidisti, i vy kdo o tomto sportu zatím jen uvažujete!

Já sám ještě na podzim roku 2009 patřil mezi ty, kdo o létání pouze slyšeli (pominu-li tandemový let v létě roku 2009 právě ve francouzském Courchevelu).
Nicméně právě tento tandem v nádherných alpských horách ve mně rozpoutal nelítostný boj s myšlenkou o létání, k jejíž realizaci nebylo daleko, a říjnový kurz u Šnajbyho s
Jirkou na sebe nenechal dál čekat. Netrvalo dlouho a propracovali jsme se zhruba po týdnu k pilotním průkazům a vlastním křídlům.
Tímto chci na začátek jen naznačit, že zimní létání (v lednu), v jinak na jaře divokých horách, není jen pro zkušené letce, ale i pro dva začátečníky, kteří doposud absolvovali jeden až dva výlety pod dozorem zkušených ošetřovatelů Tomáše, Jirky, Šnajbyho, Hanky, Renaty (Pieve di Alpago - Bassano, Algodonáles), a pár více či méně úspěšných startů na Kozákově.
Jeden malý problém, který budete asi řešit, pakliže budete chtít vzít padáky s sebou do Francouzských alp, bude množství zavazadel, které táhnete s sebou spolu s lyžařským vybavením a ne každý vás uvítá s otevřenou náručí. Doporučit mohu, i z důvodů ceny a mnohaletých zkušeností, Cestovní kancelář CEKARE pana Revendy z Prahy, kde se na přepravě padáků dá rozumně dohodnout za příplatek cca 600,-.
Po příjezdu se náš základní tábor a velice příjemné ubytování v oblasti Courchevel nacházel v malé vesničce La Tania(1400m) na severní straně oblasti Courchevelu, ze které vede lanovka na obě dvě startovačky Bouc Blanc(2050m) i Col de la Loze(2305m) s jedním přestupem - cca 15 minut cesty a jste tam. Z těchto obou startovaček jsou bezpečně dostupné dvě přistávačky - první bližší přímo u lanovky FORET - Le Praz (1300m), druhá u stadionu na skibusu který je v ceně permanentky v městečku Bozel(870m).
Start na lyžích pro nás byla nová zkušenost, která v nás zprvu vzbuzovala ostych i obavy zároveň. Náš původní záměr byl létat bez lyží, z čehož nás vcelku rychle odradil 2m vítr do zad na startu Bouc Blanc a místní provozovatelé tandemů - nepřekonáte vítr a hlavně se po pár krocích zaboříte po pas do sněhu – znělo z jejich úst, a to nás přesvědčilo to bez lyží ani nezkoušet. Bylo dilema, jestli to nejdřív zkusím já, nebo Lenka, ale protože nerada startuje, když tam zůstane sama, hodili jsme jí do toho jako první a koukali, co se bude dít. Nevěřili byste, jak snadné je na lyžích ve sněhu odstartovat i se zmiňovanými dvěma metříky v zádech, smrtí v očích a myšlenkami jak hluboko asi ve sněhu skončíte, když to nevzlétne. Velice nás překvapil na startovačce připravený val ve tvaru půlměsíce, který brání větru, aby vám nezavřel komory hned po rozložení padáku. (brzo jsme pochopili, proč tu byl tak krásně připraven – vánek do zad tu foukal celý týden beze změny, i fléry byly do toho směru zmrzlý na kost).
Jelikož to byl náš první start ve sněhu, nechali jsme se místními poučit jak správně odstartovat - příprava je stejná jako normálně, start popředu, jen s lyžemi si musí člověk vylézt co nejvýše až těsně k padáku a trochu zabrat při rozjezdu, aby člověk získal rychlost dříve, než začne tahat za áčka. Překonání jinak až dost nepříjemného větru v zádech pak není žádný problém. Lehká nevýhoda s lyžemi je ta, že se vás snaží za letu trochu tahat ze sedačky a je potřeba si ji nastavit o něco více do sedu než normálně. Po těchto zkušenostech vidím jako ideální řešení tzv. "kraťasy, nebo-li Big footy", ale ještě jsem neměl možnost to vyzkoušet. Hlavní výhodu shledávám hlavně jejich nižší váze. Lítali tu i borci na snowboardech, ale nemožnost odrazit se, jak jsme jednou při neúspěšném startu viděli, je dost zásadní handicap.
Na doporučení místních jsme vyzkoušeli i svahovačku na Col de la Loze, která má také své kouzlo a je hojně využívána když vítr do zad zesílí na Bouc Blancu natolik, že už to nejde. Dá se odstartovat buď poblíž lanovky, což je doporučováno těm, kteří si trochu věří na upraveném startu, nebo hezky pěkně z hlubokého prašanu dále napravo od lanovky. Díky hlubokému sněhu, je vcelku sranda vše nachystat, ale start na louce pokryté prašanem je hotová romantika.
Přistání na bližší přistávačce v Le Praz je v zimě, až na potulující se lidi po přistávačce a vykracování nad budovami, vcelku jednoduché ve směru z východu na západ. Louka je dlouhá a využitelná až ke skokanským můstkům, před nimiž je cca 100m hrb, který vás při nejhorším zbrzdí jako mě při prvním přistání.
Větrný pytel je tu umístěn na štítu nástupní stanice lanovky Foret a je dobře vidět. Z Le Praz je cesta nahoru vskutku 15 minut a můžete vyrazit znovu, aniž byste něco více řešili. Převýšení 750m vám dopřeje příjemných 10 minut nad Courchevelem, La Tanii a Le Praz. Když už vás to omrzí a chcete doletět do Bozelu, není to ani z jedné startovačky žádný problém a s dobrou 400m rezervou tam doletíte i když se někde trochu zakoukáte do krajiny, nebo poletíte hledat náznaky termiky na protější kopec, přes údolí, nad vesničku Villemartin (jižní svah). Nebýt to v lednu jsem přesvědčen, že tu bude velice veselo a narazit na příjemné i nepříjemné stoupáčky tu nebude problém. 
Několik skal, povětšinou bez sněhu, které termiku přímo lákají, jsou tu toho důkazem a bublinky se tam vyskytovaly i nyní na začátku ledna. Nicméně naše zkušenosti zatím bohužel neodpovídají tomu, abychom se na nich snad dokázali udržet, takže nezbývalo než se stočit dále doprava na Bozel přeletět městečko, vykrátit se za stadionem a tradá dolů na luxusně velkou přistávačku přímo za ním. Každopádně všem kdo do Bozelu chtějí letět, vřele doporučuji si přistávačku pořádně na místě prohlédnout a rozmyslet si přistání předem, nenápadné stožáry osvětlení, občas se povalující bílé fotbalové branky ve sněhu, řada topolů či parkoviště vedle louky vám na klidu při přistání, aniž byste o všem předem tušili, rozhodně nepřidá. Přistání na stromě je sice podle některých bezpečné, až příjemné – nicméně bez listí a mízy jsou stromy poněkud křehčí, takže nic moc a kdo to pak má vymotávat, že… Jinak jak již jsem psal, není přistání vzhledem k velikosti louky problém. (Minimálně tu nenarazíte na rozzuřeného - osamělého býka jako ve španělském Algodonáles :)). Větrný pytel je zhruba uprostřed louky v podélném směru na straně u parkoviště.
Při letu do Bozelu je třeba myslet ještě na jednu věc, a to na skibus. Jezdí 1x za hodinu (v roce 2010) a někdy po poledni je tu pauza dokonce 2 hodiny, takže doporučuji, předem si vyzvednou na některých informacích ve středisku jízdní řád Bozel-Le Praz a let dobře naplánovat. Sice je v Bozelu hezky a oproti startu teplo, ale bus který vám ujede před nosem s vyhlídkou hodinového čekání, příliš nepotěší. Jinak stihnout výjezd nahoru na Bouc Blanc z Bozelu a sletět zpět do Bozelu je povětšinou něco přes hodinu, takže každý skibus nestihnete – spíše ob jeden. Skibus jede přímo do Le Praz (1300m - první přistávačka), kde nastoupíte na lanovku FORET a následně CRETES, která vás doveze 100m nad start, kam přímo sjedete zpátky na lyžích.
Asi nemusím jinak příliš zdůrazňovat, že sušení padáku v omezeném prostoru pokoje, který s vámi povětšinou sdílí dalších 3-5 osob, není tím nejjednodušším a nejpříjemnějším, ale prostě to k tomu patří.
Co ještě dodat? Samozřejmě, jako každé létání a jako každá dovolená, vše úzce souvisí s tím, jaké chytnete počasí. Jelikož už několik let organizuji lyžařské zájezdy do oblasti francouzských alp, vím že 90 procent úspěchu, zdali se vám tam či onam bude líbit a budete se tam chtít vracet, závisí na počasí. U létání to platí trojnásob a my měli opět a zase kliku. Malým záporem střediska Courchevel je pro paragliding skutečnost, že svahy nad kterými se v zimě léta jsou svahy severní a bez skal, takže o nějaké významnější termice si zde můžete nechat v prvních měsících roku zdát, ale kdo by to taky čekal – možná já a pár dalších, kteří jara nemohou už ani dospat…
S přáním příjemných startů a přistání
Lenka a Michal Maškovi

Zobrazit místo Courchevel Paragliding na větší mapě

 

 

TOPlist